| |||
Není možné vytvořit prostředí
Chceme-li využít výhod příkazu \newtheorem{preremark}{Poznámka} \newenvironment{remark}% {\begin{preremark}\rm}{\end{preremark}}Prostředí nebude správně fungovat v případě, že mimo LaTeX 2e (nový standard LaTeXu) použijeme Makro NFSS (The New Font Selection Scheme). Příkaz \rm má totiž v tomto případě odlišný význam.
Je jistě dobré mít příkazy typu
Sada velkých písmen zdvojené latinky je součástí AMS-fontů ,,msam`` (např. ,,msam10`` pro velikost 10pt) a ,,msbm``. Fonty obsahují veliké množství matematických symbolů, které podstatně rozšiřují sadu symbolů dodávanou ve standardní distribuci TeXu. Zdrojové soubory fontu jsou v CTAN: amsfonts-symbols
Součástí balíku jsou i dva soubory, z nichž jeden usnadňuje vkládání fontů do
dokumentu a ve druhém jsou definovány příkazy pro jednotlivé symboly.
Oba lze použít jak v TeXu tak v LaTeXu.
Otázky a doporučení tykající se těchto fontů směrujte na
Jiná úplná sada fontů zdvojené latinky, rodina fontů bbold, je dostupná ve zdrojových souborech pro METAFONT v adresáři CTAN: bbold. Zajímavostí je, že tyto fonty obsahují kromě velkých i malá písmena, které jsou na skutečných tabulích vidět jen zřídka. Lze vytvořit jednoduchá makra pro tvorbu zdvojené latinky: \newcommand{\R}{{\sf R\hspace*{-0.9ex}% \rule{0.15ex}{1.5ex}\hspace*{0.9ex}}} \newcommand{\N}{{\sf N\hspace*{-1.0ex}% \rule{0.15ex}{1.3ex}\hspace*{1.0ex}}} \newcommand{\Q}{{\sf Q\hspace*{-1.1ex}% \rule{0.15ex}{1.5ex}\hspace*{1.1ex}}} \newcommand{\C}{{\sf C\hspace*{-0.9ex}% \rule{0.15ex}{1.3ex}\hspace*{0.9ex}}}která lze s úspěchem použít v případě, že okolní text je sázen cmr10 .
Avšak, jelikož se nejedná o řádné matematické fonty, nelze je
užít v matematických indexech. Krom toho velikost a poloha vertikální
linky je ovlivněna výběrem fontu okolního textu (makra obsahují
ex ).
Pomocí makra
Uvozovky v češtině, slovenštině, jakož i jiných středoevropských
jazycích, mají jiný tvar než anglické ``'', které TeX sází
implicitně.
Nejjednodušší způsob, jak vysázet text v ,,našich`` uvozovkách, je
pomocí makra
Lepším a obecnějším řešením je makro Tomáše Hály
TeX implicitně předpokládá, že v zápisu desetinných čísel odděluje desetiny od jednotek desetinná tečka. Čárku zapsanou v matematickém módu TeX považuje za oddělovač položek v posloupnostech, množinách apod., a proto za ni sází malou mezeru.
Chceme-li jednorázově vysázet desetinné číslo s desetinnou čárkou,
stačí čárku uzavřít do skupiny: Takové řešení je však nevýhodné pro texty, kde je desetinných čísel mnoho. V takovém případě lze nastavit globálně, že za čárkou v matematickém módu se mezera sázet nemá: \mathcode`,="002C $3,14159$Pokud při tomto globálním nastavení přesto někde mezeru udělat potřebujeme, musíme ji napsat explicitně: $(m,\,n)$ nebo $\{0,\:1,\:2\}$ .
Jiným řešením je ponechat ve vstupním souboru desetinné tečky, ale přemapovat na čárky (to se hodí třeba tehdy, když máme velké soubory desetinných čísel z jiných výstupů). \mathcode`.="002C $3.14159$
Chceme-li, aby nejvyšší úroveň číslovaného výčtu \renewcommand{\theenumi}{\Roman{enumi}} \renewcommand{\labelenumi}{\theenumi/}Možné styly číslování jsou popsány v oddíle 6.3 Lamportova manuálu (viz Knihy o TeXu a příbuzná literatura). Jsme-li pohodlní a po změně \labelenumi provedeme pouze jedno zpracování
LaTeXem, budou naše křížové odkazy chybné.
Pro nižší úrovně výčtu
Použijeme-li styl
Nejjednodušším způsobem, jak vytvořit v obsahu položku pro takové zvláštní
části textu jako jsou například předmluvy, je užití čítače
\setcounter{secnumdepth}{-1} \chapter{Předmluva}Samozřejmě, že před opětovným použítím číslovaného oddílu je potřeba nastavit parametr secnumdepth
zpět na jeho obvyklou hodnotu (ve standardních stylech 2).
Následuje vysvětlení.
Použije-li se
\section , \subsection ,...) pracují obdobně, avšak
testují jinou hodnotu.
Předpokládejme, že editor našeho oblíbeného časopisu vyžaduje,
aby nadpisy oddílů byly centrované a vysázené kapitálkami a pododdíly
byly zarovnány vpravo a vysázeny kurzívou. Nechce se nám však zaplétat do
takového druhu programování jaký je popsán v The LaTeX Companion
(viz Knihy o TeXu a příbuzná literatura;
\newcommand{\ssection}[1]{% \section[#1]{\centering\textsc{#1}}} \newcommand{\ssubsection}[1]{% \subsection[#1]{\raggedright\textit{#1}}}se pak použijí namísto obvyklých \section a \subsection .
Není to však nejhezčí řešení. Čísla v nadpisech oddílů
zůstávají vysázena tučně a hvězdičkovaná forma příkazů musí
být předefinována zvlášť.
Uvedené definice nebudou správně fungovat
v případě, že se použije
Makro NFSS (The New Font Selection Scheme) mimo LaTeX 2e (nový standard LaTeXu),
jelikož v takovém případě se příkazy měnící typ písma chovají odlišně.
LaTeX používá stylů, jež neodsazují první odstavec za nadpisem.
Je mnoho důvodů proč tomu tak je, ale ne každému to vyhovuje
(např. to neodpovídá tradicím české typografie).
Užijeme-li styl
Neměňte okraje v LaTeXu, naučte se LaTeX, napište několik dokumentů a teprve poté se zkuste zeptat znovu: ,,Jak změním okraje v LaTeXu``.
Nikdy nelze změnit skutečné okraje dokumentu pomocí
programu, jelikož velikost okrajů závisí na konkrétní velikosti
použitého papíru, která se může lišit od velikosti, se kterou pracuje
počítač (například standardní americký papír má jinou šířku než papír
formátu A4). Co však lze měnit, jsou vzdálenosti od domnělého horního a
levého okraje papíru a šířka a výška textového zrcadla.
Změna šířky a výšky textu vyžaduje daleko více zručnosti, než
by se dalo čekat. Výška textu by měla mít jistý vztah ke
vzdálenosti po sobě následujících účaří (
V této odpovědi se nejprve naučíme změnit okraje v celém dokumentu, poté se dozvíme, jak změnit okraje jenom v jeho části.
Snad nejsnazším způsobem, jak získat více místa na stránce, je
použít stylu CTAN: fullpage,
který nastaví okraje stránky shodně s Lepší je však CTAN: vmargin, který obsahuje nadefinovanou množinu velikostí papíru (nadmnožinu těch, jež obsahuje LaTeX 2e), možnost definování vlastní velikosti papíru, nastavení okrajů a podporu dvoustranného tisku.
Následuje krátké vysvětlení parametrů popisujících stránku
v LaTeXu.
Podrobnosti jsou probrány v oddíle C.5.3 manuálu LaTeXu (str. 181-182).
Počátek souřadného systému
Parametry
\newenvironment{changemargin}[2]{% \begin{list}{}{% \setlength{\topsep}{0pt}% \setlength{\leftmargin}{#1}% \setlength{\rightmargin}{#2}% \setlength{\listparindent}{\parindent}% \setlength{\itemindent}{\parindent}% \setlength{\parsep}{0pt plus 1pt}% }% \item[]}{\end{list}} Prostředí umožňuje odsadit text zleva a zprava o hodnoty uvedené v jeho prvním a druhém parametru. Záporné hodnoty vedou k zúžení okraje; například \begin{changemargin}{-1cm}{-1cm}
zúží levý a pravý okraj o 1cm. (Je třeba upozornit, že hodnota
0pt plus 1pt přiřazená \parsep je základní hodnotou pro LaTeX;
správně by tam však měla být hodnota stejná jako v okolním textu.)
Slovo se vloží do boxu a poté se zjistí šířka tohoto boxu. Například: \newdimen\stringwidth \setbox0=\hbox{hi} \stringwidth=\wd0Je třeba však mít na paměti, že je-li v \hbox u sousloví,
hodnota, kterou určíme, bude pouze přibližnou šířkou, kterou bude
vysázené zaujímat ve skutečném textu, neboť mezislovní mezery se
při sazbě odstavce mohou změnit.
V LaTeXu lze problém řešit takto: \newlength{\gnat} \settowidth{\gnat}{\textbf{small}}Hodnota \gnat se v tomto případě nastaví na hodnotu šířky
,,small`` vysázeného tučně.
Obecnější prostředí, které rovněž umožňuje vypouštět části textu, CTAN: comment Viktora Eijkhouta, nabízí navíc jednoduché prostředky pro definici vlastních prostředí pro ponechání nebo přeskočení části textu v dokumentu, přičemž lze nastavit, zda prostředí právě slouží pro ponechání textu nebo jeho vynechání.
Použije se příkaz \newcommand{\diag}{\mathop{\rm diag}}
Spodní a horní indexy funkce \newcommand{\diag}{\mathop{\rm diag}\nolimits}
Tyto definice fungují pouze v LaTeXu 2e a LaTeXu 2.09, avšak
nelze je použít spolu s NFSS
(viz Podivné chování
Součástí TeXových dokumentů mohou být obrázky. Protože pro obrázky existuje mnoho formátů, existuje i více způsobů, jak zařídit, aby se nám na daném místě dokumentu obrázek objevil. Obrázek se však nevkládá ,,přímo do zdrojového textu``. Do zdrojového textu se umístí volání makra, které vytvoří místo pro obrázek. Skutečný import obrazových dat provede posléze TeXový ovladač.
Obvykle používaný formát obrázků je
Vkládání bitmapových obrázků ve formátu
Donald Knuth definoval logo TeXu jako konkrétní ukázku toho, co TeX umí. Žel, mnozí si však myslí, že tím přivodil záplavu různých log, jako například AMSTeX, PiCTeX, BibTeX, atd. Lamport vymyslel logo LaTeX, což pak přirozeně vedlo ke vzniku nynějšího loga LaTeX 2e. Není však nutně třeba uvádět tato loga v jejich komplikovaném tvaru všude tam, kde se příslušný název vyskytne, avšak pro ty, kdo trvají na jejich použití, existuje v souboru CTAN: texnames veliké množství předdefinovaných log. Fonty loga METAFONTu mohou být přidány k fontům, které LaTeX 2e již zná (tak, že se pak může měnit jeho rozměr spolu s okolním textem) použitím balíku CTAN: mflogo.
Pro ty, kdo nepotřebují mít v dokumentu vysázená ta ,,správná`` loga,
stačí použít
| |||
|