Nezvykle rozdělená slova

Pravděpodobně je problém v pomíchaných verzích TeXu. Systém dělení se totiž s přechodem od verze 2.9 na 3.0 změnil. Používá-li se (plain) TeX verze 3.0 nebo pozdější, je třeba se ujistit, že soubor plain.tex je alespoň verze 3.0. Používá-li se LaTeX 2.09 (poslední verze byla uvedena 25.března 1992), bylo by dobré přejít na LaTeX 2e, jelikož zdrojové soubory LaTeXu 2.09 již nejsou veřejně k dispozici.

Používá-li se LaTeX 2e, je příčina chybného dělení pravděpodobně v souboru lthyphen.cfg, který musí být vytvořen, používáme-li více jazyků najednou.

Pro toho, koho to zajímá, problém spočívá v tomto: V TeXu do verze 3.0 neumožňoval algoritmus dělení slov rozdělit slovo, pokud první část rozděleného slova neobsahovala alespoň dva znaky a jeho druhá část alespoň znaky tři. Počínaje verzí 3.0 lze řídit minimální velikost těchto částí pomocí celočíselných parametrů \lefthyphenmin a \righthyphenmin. V nových formátech plain a lplain jsou nastaveny na hodnoty 2 a 3. Mohou být samozřejmě nastaveny na libovolnou hodnotu, s tím, že překročí-li součet \lefthyphenmin + \righthyphenmin hodnotu 62, nebude docházet k žádnému dělení slov.

cslatex ignoruje \hyphenation a \righthyphenmin

V českých a slovenských dokumentech cslatex tyto deklarace ignoruje, přestože v LaTeXu 2.09 to fungovalo. Příčina rozdílného chování tkví v tom, že styly czech.sty a slovak.sty, které cslatex používá, vkládají přepínací makro \czech resp. \slovak prostřednictvím \AtBeginDocument. Všechny změny nastavované v preambuli se tudíž týkají implicitního \language 0, jímž je americká angličtina. Toto chování má racionální důvod. Pokud při zavádění stylu pro češtinu (nadále budeme pro jednoduchost mluvit pouze o češtině, pro slovenštinu platí totéž) použijeme parametr split, aby se slova s rozdělovníkem dělila podle českých typografických pravidel, je znak minus aktivní a nebylo by tudíž možno zadávat záporná čísla a záporné rozměry. To by ovšem značně komplikovalo nastavování různých parametrů v preambuli dokumentu. Navíc by to způsoboovalo, že některé další styly by podle okolností někdy přestaly fungovat. Změny \righthyphenmin a \lefthyphenmin i definici výjimek dělení \hyphenation tedy musíme umístit až za \begin{document}.

Často je žádoucí, aby tyto změny byly specifikovány ve stylovém souboru. Pak ovšem musíme zajistit, aby se provedly až po nastavení češtiny. Budeme-li např. celý dokument sázet do úzkých sloupců, můžeme použít

\RequirePackage[split]{czech}
\AtBeginDocument{\righthyphenmin 2\relax}
\end{document}

Primitiv \relax chrání před případnou následující chybnou definicí, která by při své expanzi vytvořila číslici. Příkazem \RequirePackage si zajistíme, že se czech.sty načte dříve než náš styl a nastavení se skutečně provede pro češtinu.

Pokud vytváříme vícejazyčný dokument, je situace o něco složitější. Příkaz \czech totiž vždy nastaví standardní hodnoty. Pokud chceme, aby se \righthyphenmin po přepnutí češtiny vždy nastavil na hodnotu 2, můžeme toho dosáhnout například následujícími definicemi:

\RequirePackage[split]{czech}
\let\OriginalCzech\czech
\def\czech{\OriginalCzech \righthyphenmin 2\relax}

Specifikace výjimek dělení je poněkud jednodušší. Příkaz \hyphenation je vždy prováděn globálně. Abychom nepoškodili další makra případnými aktivními znaky, můžeme definice výjimek dělení uzavřít do skupiny například takto:

{\czech \hyphenation{po-po-ka-te-pe-tl}}

Podivné dělení slov v angličtině

Může se stát, že slavné automatické dělění slov TeXu nedělí v místech, která jsou doporučena ve slovníku. Dochází k tomu zřejmě proto, že TeX používá americkou angličtinu, jejíž pravidla pro dělení slov (tak jak jsou uvedena, například, ve Webster's Dictionary) jsou zcela odlišná od pravidel angličtiny britské (tak jak jsou uvedena, například, v Oxford Dictionaries). Na řešení tohoto problému se podílí především Sdružení uživatelů TeXu Spojeného Království (UK TeX User community) (viz jejich časopis Baskerville{}, vydání 4.4), avšak naprosto uspokojivé řešení je náročné na čas. Soubor CTAN: ukhyph obsahuje prozatímní vzory dělení anglických slov podle britských pravidel dělení.

Akcentované slová sa nedelia

TeXovský algoritmus delenia slov neuvažuje ako jedno slovo také, ktoré má v sebe zahrnutý príkaz \accent. Sú na to dobré príčiny, ale znamená to, že kvalitná sadzba neanglických jazykov je obtiažna.

Aby sa TeX vyhol týmto ťažkostiam, bolo prijaté Corkovské kódovanie (pozri Otázku Čo sú to DC písma), ktoré obsahuje akcentované znaky ako samostatné znaky. Snáď v budúcnosti Omega (pozri Otázku Projekt Omega) poskytne celkom nové riešenie.

Rozšíření kapacity TeXu

Občas se stane, že se objeví na terminálu zpráva: ,,memory capacity exceeded`` (překročení kapacity paměti). Většinu takovýchto chyb lze vyřešit bez jakéhokoli rozšiřování kapacity TeXu. Nejběžnějšími příčinami jsou nepárové závorky, velmi dlouhé řádky a špatně napsaná makra. Velmi dlouhé řádky (extra-long lines) vznikají často při chybném přenosu souborů mezi rozdílnými operačními systémy a zvláště tehdy, když znaky označující konec řádky nejsou převedeny vhodným způsobem (příznakem chyby zapříčiněné velmi dlouhými řádky je chybová zpráva o překročení velikosti bufferu buf_size).

Pokud je skutečně třeba rozšířit kapacitu TeXu, volba vhodné metody závisí na použité instalaci. Nejčistší formou jak rozšíření provést, je změnit parametry přímo v modulu 11 zdrojového WEB souboru.

Méně čistou formou je úprava změnového souboru či změna hodnoty jisté proměnné prostředí. Například emTeX umožňuje nastavit kritéria pro velikost přidělené paměti přímo z příkazové řádky. Podrobnosti hledejte v dokumentaci, která je dodávána k vaší implementaci.

Plovoucí se tabulky a obrázky LaTeXu

Tabulky a obrázky (figures) mají sklon k tomu, aby nás udivovaly svým odplouváním z místa, kde měly být původně vysazeny. Děje se tak proto, aby bylo dosaženo dokonalého vzhledu dokumentu. Každý profesionální systém určený pro sazbu nechává ,,odplouvat`` tabulky a obrázky na taková místa, kde jejich umístění nevede k narušení typografických pravidel. Dokonce užijeme-li parametru h ve zdrojovém textu, abychom dosáhli umístění ,,zde`` (here), obrázek či tabulka nebude vytištěna ,,zde`` v případě, že by to tato pravidla narušilo. Pravidla samotná jsou poměrně jednoduchá, a jsou popsána na str. 198, v kapitole C.9 manuálu LaTeXu. V horším případě pravidla LaTeXu mohou vést k nakupení plovoucích objektů takového rozsahu, jež vede k chybové zprávě ,,Too many unprocessed floats`` (Přespříliš nezpracovaných plovoucích objektů). To znamená, že omezený počet registrů, ve kterých LaTeX uchovává plovoucí objekty, je naplněn. Následuje jednoduchý přehled toho, co je třeba udělat, abychom takové problémy vyřešili (v přehledu se hovoří o obrázcích, ale totéž platí i o tabulkách).

• Zvolili jsme správné parametry umístění obrázku? Předdefinované (default) parametry (tbp) většinou dostačují. Nikdy by se nemělo používat, například, samotného parametru h, poněvadž tím je řečeno: ,,jestliže to nemohu umístit zde (here), nemohu to umístit ani někde jinde`` a následkem toho se za tímto obrázkem nakupí všechny následující plovoucí objekty.
• Můžeme ochránit naše obrázky od odplutí nastavením parametru LaTeXu pro umístění plovoucích objektů? I zde lze říci, že přednastavené hodnoty jsou přiměřené, avšak mohou být v případě problémů přepsány. Blíže jsou popsány na str. 199 - 200, v kapitole C.9 manuálu LaTeXu.
• Najde se v našem dokumentu místo, kam by bylo možné přirozeně vložit příkaz \clearpage? Jestliže ano, pak je dobré tak učinit. Nahromaděné plovoucí objekty se příkazem \clearpage uvolní. (Pozn.: Příkaz \chapter používá \clearpage, a proto obrázky nemohou odplout za konec stávající kapitoly.)
• Lze použít balíku afterpage pro LaTeX 2e (najdeme ho v adresáři CTAN: 2etools). V dokumentaci k tomuto balíku je na jednom příkladě uvedena myšlenka vložení \clearpage po aktuální stránce (tam, kde se uvolněním nakupených plovoucích objektů nevytvoří nevzhledná mezera v textu), avšak je tam uvedeno i to, že tento balík je poněkud křehký.
• Poslední možností, jak uvedené problémy obejít, je použití balíku CTAN: morefloats, jenž jednoduše zvětší počet možných plovoucích objektů, se kterými může LaTeX pracovat najednou (z 18 na 36), což by mělo ve většině případů dostačovat.
• Jestliže nastane nutnost toho, že všechny obrázky mají být umístěny na konci dokumentu (například, při zasílání článku), nelze spoléhat na to, že to LaTeX učiní za nás. Lépe je použít balíku endfloat, který je k takovému účelu určen (najdeme ho na CTANu v CTAN: endfloat).

Užití \pagestyle{empty} na první stránce v LaTeXu

Použije-li se \pagestyle{empty}, a přesto je první stránka označena číslem, pak je pravděpodobně užit i příkaz \maketitle. To není chyba, ale správná vlastnost LaTeXu! Standardní styly LaTeXu jsou psány tak, že u úvodní strany (strany obsahující příkazy \maketitle, \part, či \chapter) se použije styl strany (pagestyle) jiný než ve zbytku dokumentu. Uvedené příkazy spouští \thispagestyle{plain}. Tato vlastnost však není příliš vhodná v případě, že veškerý okolní text má nečíslované stránky (\pagestyle{empty}).

Změny této vlastnosti dosáhneme:

• Když vložíme \thispagestyle{empty} bezprostředně za příkaz \maketitle ; tj. mezi příkazy se nesmí vložit prázdný řádek.
• Použijeme-li fancyheadings.sty, který umožňuje měnit styl úvodní stránky nezávisle na stylu stránek ostatních. Lze jej nalézt v adresáři CTAN: fancyheadings

Podivné chování \rm, \bf, atd.

Jestliže příkazy jako \rm a \bf v LaTeXu přestaly náhle fungovat tak, jak se od nich očekávalo, je to zřejmě proto, že administrátor systému nainstaloval verzi LaTeXu 2.09 spolu Makro NFSS (The New Font Selection Scheme). V takovém případě je dobré si mu nahlas postěžovat a požádat jej, aby tuto verzi zaměnil za LaTeX 2e (nový standard LaTeXu), v němž příkazy \rm, \bf apod., jsou-li užity ve standardních třídách -- article, report a book aj. -- fungují stejně jako předtím. Než k záměně dojde, lze použít oldlfont.sty. Tento styl by měl být instalován zároveň s NFSS.

Odkazy na příkazy typu \tenrm ve starém LaTeXu

V LaTeXu 2.09 byla definována rozsáhlá množina příkazů, jež zpřístupňovaly vestavěné fonty. Například pro různé velikosti fontu cmr se v něm dalo použít příkazů: \fivrm, \sixrm, \sevrm, \egtrm, \ninrm, \tenrm, \elvrm, \twlrm, \frtnrm, \svtnrm, \twtyrm a \twfvrm.

Tyto příkazy nebyly nikde dokumentovány, avšak mnohé balíky jich užívaly k dosažení požadovaných efektů.

Protože však tyto příkazy nebyly veřejné, nestaly se součástí nového LaTeXu 2e. Chceme-li použít neupravené balíky původně určené pro LaTeX 2.09 v LaTeXu 2e, je potřeba použít zároveň balíku rawfonts.sty, který je součástí distribuce LaTeXu 2e.

Chybějící symboly

Nemůžeme-li se dostat k některým symbolům, jako například \Box and \lhd, pak zřejmě správce systému aktualizoval stávající verzi LaTeXu buď na Makro NFSS (The New Font Selection Scheme) či LaTeX 2e (nový standard LaTeXu). V případě, že máme NSFS, užijeme oldlfont.sty (viz Podivné chování \rm, \bf, atd.). V LaTeXu 2e užijeme balík latexsym, jenž je součástí standardní distribuce LaTeXu 2e, anebo balík amsfonts, je-li instalován.

Chybné křížové odkazy v LaTeXu

Někdy, i když necháme zdrojový text proběhnout LaTeXem několikrát, dostáváme stále nesprávné křížové odkazy. Zapamatujme si, že příkaz \label musí následovat po příkazu \caption, případně musí být jeho součástí. Například,

\begin{figure}           \begin{figure}
\caption{Obrázek}  nebo  \caption{Obrázek%
\label{fig}                   \label{fig}}
\end{figure}             \end{figure}

\@ a @ ve jménech maker

Častým zdrojem problémů v dokumentech psaných v LaTeXu je výskyt příkazu \@, či jiných příkazů obsahujících znak @ (at). Nejobvyklejším chybovým hlášením je: ,,You can't use ``\spacefactor'' in vertical mode`` ( ,,Nelze použít `\spacefactor' ve vertikálním módu``), ale mohou se objevit i jiná obdobná hlášení.

Podobné problémy jsou obvykle způsobeny vložením souboru třídy (class file) či některého stylového souboru (package file) do dokumentu LaTeXu 2e nevhodným způsobem, tj. bez použití příkazů \documentclass či \usepackage.

V LaTeXu se jména vnitřních maker definují obvykle tak, že obsahují znak @. Tímto způsobem se autoři stylů snaží vyhnout kolizi mezi názvy příkazů použitými uvnitř stylu a příkazů běžně užívanými v dokumentu. Aby však příkazy tohoto typu mohly vůbec fungovat, musí makra \documentclass a \usepackage měnit význam znaku @.

Problém s chybovým hlášením se jednoduše vyřeší tím, že se styly a třídy do dokumentu vkládají prostřednictvím příkazů \usepackage a \documentclass.

Je však možné namítnout: ,,V~The LaTeX Companion se říká, že příkazy obsahující @ lze použít!``

Ovšem. Například je tam dlouhý oddíl o příkazu \@startsection a  o tom, jak jej používat k úpravě vzhledu nadpisů oddílů. Je o tom psáno na straně 15 The LaTeX Companion, ale je tam rovněž navrženo provádět obdobné změny v preambuli dokumentu (tj. před \begin{document}) mezi příkazy \makeatletter a \makeatother. Definice \subsection na straně 26 by mohla vypadat takto:

  \makeatletter
  \renewcommand{\subsection}{\@startsection
    {subsection}%                    % name
    ...
    {\normalfont\normalsize\itshape}}% style
  \makeatother

Kde jsou fonty msx a msy

Fonty msx a msy byly navrženy Americkou matematickou společností (AMS) pro sazbu odborných článků v matematických časopisech již v prvopočátcích existence TeXu. Byly navrženy pro ,,starý`` METAFONT, který nebyl přenositelný a již se nepoužívá. Velmi dlouhou dobu byly tyto fonty dostupné pouze v rozlišení 300dpi, které se ovšem stěží hodí pro moderní tiskárny. AMS nyní předělala fonty pro soudobou verzi METAFONTu. Nové rodiny fontů byly pojmenovány msa a msb. Lze je získat v CTAN: amsfonts-symbols

Přesto nás fonty msx a msy nepřestávají sužovat. Jsou doposud lidé, kteří se nerozhodli k aktualizaci fontů. Avšak, i když nakonec každý bude používat nové fonty, zůstanou problémy se starými dokumenty, které se na msx a msy odkazují.

Máme-li zdrojový .tex soubor, který vyžaduje užití msx a msy, nejlepším způsobem, jak se zbavit problému se starými fonty, je taková úprava souboru, aby se používaly msa a msb namísto msx a msy (stačí změnit pouze jedno písmeno ve jménech fontů).

Máme-li dvi-soubor, který se odkazuje na msx a msy fonty, můžeme k přesměrování starých fontů na nové použít balík Virtuální fonty CTAN: msx2msa

Kde jsou fonty am

Příležitostně se stále objevuje požadavek na soubor písem am; am je zkratka ,,Almost [Computer] Modern`` (téměř [Computer] Modern). Tyto fonty jsou předchůdci fontů Computer Modern, které všichni známe a máme (nebo nemáme) rádi [⁶]. Není toho mnoho, co by se s těmito fonty dalo ještě dělat. Jsou, jak ostatně jejich název napovídá, téměř (ale ne úplně) shodné se souborem fontů cm. Máme-li před sebou dokument, jenž požaduje am fonty, jediná rozumná věc, kterou můžeme udělat, je nahradit v dokumentu am za cm. Dvi soubory, které by požadovaly am fonty, se vyskytují tak zřídka, že se nikdo neujal náročného úkolu vytvoření transformace pomocí virtuálních fontů. Můžeme však využít toho, že většina ovladačů umožňuje použít konfigurační soubor, v němž lze zadat substituci fontů. Zadáme-li, že veškeré fonty am mají být nahrazeny odpovídajícími fonty cm, výstup by měl být téměř správný.

,,Příliš dlouhý řetězec`` v BibTeXu

Upozornění BibTeXu ,,Warning---you've exceeded 1000, the global-string-size, for entry foo`` (Celková velikost řetězce v položce foo je větší než 1000) není toho druhu, jehož se lze vyvarovat jednoduchým pozměněním stylu BibTeXu. Ke zvětšení přípustné délky řetězců je třeba znovu překompilovat BibTeX, což není praktické a příliš žádoucí. Proto je třeba problém řešit změnou databáze bibliografických citací.

Problém je obvykle v tom, že databáze obsahuje velmi rozsáhlý abstrakt či anotaci. Jedinou možností nápravy je vynětí tohoto záznamu z databáze tak, aby nebyl překročen limit BibTeXu. Avšak většinou je potřeba záznam v databázi nějakým způsobem zachovat, jelikož bude užit v sazbě. V takovém případě se záznam vloží do zvláštního souboru:

  @article{long.boring,
    author =    "Fred Verbose",
    ...
    abstract =  "{\input{abstracts/long.tex}}"
  }