| |||
METAFONT vám umožňuje vytvořit si vlastní font, ale většina uživatelů
TeXu ho nikdy nepoužívá. METAFONT, na rozdíl od TeXu, vyžaduje
nekterá speciální nastavení. Každé výstupní zařízení, pro které se
generuje font, potřebuje přidružený mód. Módy se definují použitím
konvencí % inimf This is METAFONT.... **plain # napište plain (output) *input local # zadejte toto (output) *dump # zadejte toto Beginning to dump on file plain.... (output)Tím se vytvoří bázový soubor pojmenovaný plain.base (případně něco
podobného; například v MSDOSu to bude PLAIN.BAS ), který je třeba
přemístit do adresáře, jenž ve vašem systému obsahuje bázové soubory.
(Některé systémy obsahují i dva nebo více takových adresářů, každý pro jinou
,,velikost`` použitého METAFONTu.)
Nyní se potřebujete ujistit, že METAFONT při spuštění čte tuto novou bázi.
Jestliže METAFONT načítá na vašem systému implicitně
Obvyklý způsob, jak vytvořit font s \mode=jako odpověď na výzvu ,, ** `` nebo na příkazové řádce
METAFONTu. (Pokud <jméno módu>
je neznámé nebo neplatné, bude použit implicitní mód a METAFONT vyrobí výstupní
soubor nazvaný ) <Zvětšení> je
číslo v plovoucí řádové čárce nebo `magstep' (magstepy jsou definovány
v The METAFONTbook a v The TeXbook). Jestliže
mag=<zvětšení> je neplatné, bude implicitně 1 (magstep 0). Například,
pro generování cmr10 zvětšeného na 12pt pro tiskárnu epson byste měli napsat
mf \mode=epson; mag=magstep 1; input cmr10Poznamenejme, že pod Unixem jsou znaky \ a ; obvykle v uvozovkách nebo
se zpětným lomítkem, takže by to zpravidla mělo vypadat takhle:
mf '\mode=epson; mag=magstep 1; input cmr10'
Pokud nemáte inimf nebo potřebujete speciální mód, který není
v bázi, můžete vložit jeho příkazy do souboru (např. % This is ln03.mf as of 2/27/90 % mode_def courtesy of John Sauter proofing:=0; fontmaking:=1; tracingtitles:=0; pixels_per_inch:=300; blacker:=0.65; fillin:=-0.1; o_correction:=.5;(všimněte si nepřítomnosti příkazů mode_def a enddef ), je třeba napsat
mf \smode="ln03"; input cmr10Tato technika není jediná, kterou byste správně měli používat, ale může se ukázat užitečná, jestliže máte novou tiskárnu a chcete experimentovat s parametry, či z nějakých jiných důvodů editujete používané parametry. Jakmile jste si jednou ujasnili přípustnou množinu parametrů, můžete je uplatnit při přebudování bázového souboru, který používáte. Souhrn výše uvedeného od Geoffrey Tobina a upozornění na nejčastější nástrahy a úskalí při používání METAFONTu lze nalézt v dokumentu CTAN: mf-beginners
METAFONT produkuje při svém běhu tři soubory: metrikové (
Pro práci TeXu s fontem je zapotřebí
K výrobě obrazovkového nebo tiskového výstupu potřebuje
Pokud nenastanou nějaké problémy,
neměl by být soubor
Většina lidí, kteří začínají používat TeX s laserovou tiskárnou s rozlišením 300 dpi (dots-per-inch) a fonty Computer Modern pro toto rozlišení, je zásobena množstvím TeXovských balíků. Na CTAN jsou také dvě takové sady: CTAN: pk300 (pro černý tisk) a CTAN: pk300w (pro bílý tisk). Ale někteří uživatelé chtějí poslat svou práci na vysoce kvalitní sázecí stroje (obyčejně s rozlišením 1270 dpi nebo více). Též se častěji používají 600 dpi laserové tiskárny. Proč archívy a knihovny neposkytují bitové mapy fontů v těchto velikostech? Důvody jsou dva:
Tak co s tím? Můžete si sami vytvořit potřebné fonty pomocí METAFONTu; není to tak složité a některé ovladače vám pomohou (dvips a ovladače emTeXu) zkonstruovat příkazy METAFONTu. Můžete se podívat na CTAN do kolekce módů METAFONTu Karla Berryho, do souboru CTAN: modes-file. Na druhé straně, pokud vlastníte PostScriptové zařízení, uvažujte o fontech ve formátu Type 1. Je možné koupit všechny fonty Computer Modern v PostScriptovém tvaru od Blue Sky Research nebo od Y&Y (adresa viz Komerční implementace TeXu), či použít veřejně přístupnou verzi Basila Malysheva v CTAN: ps-type1 (kolekce Paradissa je kompletní, ale postupně je nahrazována lepší kolekcí BaKoMa).
| |||
|